Když se řekne „trhy“, většina lidí si představí atmosféru, vůni jídla, jemný šum davu a stánky plné věcí, které dýchají poctivou prací. Z pohledu prodejce to ale často vypadá úplně jinak. Krásně – ale jinak. Možná vás překvapí, kolik emocí, improvizace a malých vítězství se skrývá za každým stánkem. Začtěte se do článku a náhledně do zákulisí stánkaření. 

1) Očekávání: dorazíte, rozbalíte, prodáváte. X Realita: jste na místě dvě hodiny předem a doufáte, že nic nezapomenete.

Příprava stánku začíná dávno předtím, než se otevřou brány trhu.
Funguje to trochu jako přesun malé domácnosti: krabice, dekorace, krabičky, cenovky, světla, kabely, … A ano, pokaždé se najde něco, co je zrovna potřeba a zapomněli jste to doma. S každou další akcí krabic a věcí přibývá, chcete být připraveni na každou situaci.

Když pak dorazíte na místo, musíte nejprve najít pořadatele, nahlásit se mu a nechat si přidělit místo, pokud vám ho již nezaslal e-mailem. Zdá se to jako jednoduchá věc, ale velmi často se stává, že zatímco vy jste na místě, pořadatelé teprve snídají. Ale i když jsou na místě, najít toho správného je někdy těžké, hlavně na velkých akcích. Všude je mumraj a chaos, najíždí a odjíždí auta, stánkaři běhají s krabicemi.  když už víte, kam máte složit tělo, následuje několik minut orientace: kde je zásuvka (i když ji nutně nepotřebujete), odkud fouká - podle toho umístíte stěny stánku, kde jsou záchody a kdo jsou vaší sousedé, protože právě s nimi celý den strávíte. A teprve poté se můžete pustit do vykládání zboží. Nejprve musíte vyházet všechny krabice, stánek i stoly, poté odparkujete auto, abyste neblokovali další prodejce a teprve pak můžete začít stavět a vybalovat. 

2) Očekávání: lidé se hrnou ke stánku a hned vybírají. X Realita: první hodina je hlavně pozorování.

Ranní trhy mají svoje tempo. Zákazníci chodí pomalu, je jich málo, rozhlížejí se. Velice často prvními zákazníky jsou prodejci z jiných stánků. Vzhledem k tomu, že máte jako součást stánku i dílničku, velice často se stává, že k nám ostatní prodejci své děti "odloží". Zkrátka jsou rádi, že se jejich děti aspoň na nějakou dobu zabaví. Protože mít s sebou na trzích své potomky, bývá občas to nejtěžší a nejdražší na celém dni, jak si můžete přečíst v článku Jak vypadají jarmarky očima dítěte anebo Stánkaření s dětmi. 

Jsou akce, kde se prodeje po přibližně hodině pomalu začnou rozjíždět a lidé nakupují, někdy se ale stává, že lidí chodí opravdu málo a objeví se až po poledni. No, a někdy se neobjeví ani během dopoledne. Bohužel. První planá hodina není ani nudná, člověk má dostatek času vše na stánku vyšperkovat a obejít si i stánky ostatních. S přibývající časem se, pokud nechodí zákazníci, pohoda mění ve frustraci. 

3) Očekávání: celý den je jeden velký proud zákazníků. X Realita: trhy jsou jako počasí – chvíli klid, chvíli bouřka.

Někdy přijde deset lidí najednou, jindy máte dvacet minut úplného klidu. Člověk se naučí trpělivosti i tomu, že každá pauza má svůj smysl. I když někdy nevíte, jaký smysl to byl. :)
V volných chvílích můžete přearanžovat stánek, doplnit zboží, nadechnout se, najíst se nebo tvořit nové zboží. Ze zkušenosti bych řekla, že jakmile se začnete soustředit na cokoliv jiného, než jsou prodeje, lidé začnou chodit. Pokud začnete jíst nebo jdete na záchod, je to vlastně jistota. Schválně, zkuste někdy jen poodejít od stánku a sledovat, co se u něj děje. Než se nadějete, najednou u něj bude stát hned několik lidí. Možná vás napadne: "Nepokradeš, Kelišová!", ale myslím si, že lidem spíš vyhovuje, když si mohou věci v klidu prohlédnout a nemusí mít pocit, že na ně prodejce tlačí - i když jen pohledem. 

4) Očekávání: každý zákazník ví přesně, co chce. X Realita: většina lidí potřebuje čas a prodejce, který má trpělivost.

A to je právě krásné. Šperk není věc, kterou si člověk vezme do košíku bez přemýšlení. Ženy zkoumají barvu, tvar, to, jak se šperk chová při pohybu, jak ladí s kabátem. Jako prodejce vidíte okamžik, kdy to „zapadne“. Kdy se jemně usmějí a je jasné, že našly něco pro sebe. Tenhle moment je často cennější než samotný prodej. Daleko těžší, než vybrat šperk pro sebe, trvá vybrat dárek pro druhé. Vždy zákazníkům rádi poradíme, dozvíme se něco o obdarovaném a pokusíme se vybrat něco "na míru".

Občas se ale u stánku objeví střelci, kteří využijí chvilky, kdy je jejich drahá na WC. Vzhledem k tomu, že nášim hlavním sortiment jsou šperky, tak to jsou opravdu muži. Ti jen vychrlí: "Rychle mi něco dejte, než se vrátí." Nedáme se a chceme znát alespoň trochu vkus partnerky. Myslím, že i v takové rychlosti jsme schopni vybrat šperk, který ženu potěší. 

5) Očekávání: prodej proběhne rychle a jednoduše. X Realita: u stánku vznikají drobné rozhovory a nové příběhy.

Zákazníci se ptají na výrobu, na inspiraci, na to, jak dlouho tvoříte nebo odkud jsou dřevo, korálky i vy.
Z jejich reakcí získáváte zpětnou vazbu, kterou online svět nikdy nenahradí. Často vás nechají nahlédnout do svých myslí a společně vymyslíte nové výrobky. Tyto rozhovory jsou někdy krátké, jindy osobní. Někteří lidé se vracejí každý rok a postupně si s nimi tvoříte vztah. 

6) Očekávání: po skončení trhů si odpočinete. X Realita: čeká vás další hodina až dvě balení a cesta domů.

Zabalit vše tak, aby se nic nepolámalo, neponičilo, vešlo se do beden tak, aby se daly stohovat a zároveň rychle, abyste mohli konečně odjet, je umění. Domů často dorazíte unavení, trochu promrzlí, ale bohužel ne vždy spokojení. Na některých místech nelze ani ke stánku dojet autem, to znamená, že taháte bedny i několik desítek metrů, naštěstí takových míst jsme zažili jen pár. Ideální je samozřejmě, když máte zaparkované auto hned za stánkem a balit můžete průběžně (začínáte vždy tím nejméně prodávaným zbožím). Manžel vymyslel pojem "syndrom posledního stánku", díky kterému na balení nikdy nespěchá. Vždycky se objeví lidé, kteří na poslední chvíli přijedou nakoupit. A pokud jste posledním stánkem, nakoupí právě u vás. 

Závěrem

Trhy mají dvě tváře. Jednu vidí návštěvníci a je krásná.
Tu druhou vidí prodejci a je plná práce, drobných nesnází, improvizace a lidských momentů, které se nedají naplánovat. U nás většinou na trhy jezdí manžel, kterého stánkaření baví a bere to jako koníčka. Přiznávám, že mě prodej ve stánku moc nebaví, ale jednou za čas si ho vyzkouším a jsem překvapená, jak příjemné to může být. Proč mě to nebaví? Nemám ráda ztracený čas a na trzích ho často bývá hodně. S tím jsem si ale poradila. Beru si s sebou práci a když neobsluhuju lidi, maluju. Skvělé je, že se ukázalo, že tato činnost lidi zajímá a zákazníky přitáhne. 

Neodradilo vás nic z textu výše a přece jenom chcete vyrazit na svůj první trh? Sepsala jsem pro vás článek s Tipy, co nezapomenout, když jedete poprvé prodávat se stánkem na trhy, který vám pomůže zorientovat se ve všem, co na začátku potřebujete. 

Autorka: Paulina Havlasová, Fota:  

Další články, které by vás mohly zajímat: